Prostor vs Ovladatelnost

08.04.2021

Prostor, co to vlastně znamená?

Představ si neviditelnou věc, nejde změřit ani vyfotit. Je však stále okolo tebe. A ty ji můžeš pomyslně rozpínat a zužovat. Představ si, že taková věc byť to má dle tvoji mysli jakýkoliv nereálný a nezměřitelný objem ani tvar, může nabýt s kapkou tvořivosti, důmyslného systému. U mě je to několik výrazně zlatých ohnutých, tlustých, dlouhých tyčích, něco jako jsou silniční svodidla. Ohýbají se do tvaru kruhu, ale každý v pravidelném rytmu obíhá jinou stranu, jenže to dělají všechny souběžně, rozdíl ve vzdálenosti jde poznat jen malými mezerami mezi všemi svodidly, které se vlastně neustále pohybují, dělají to proto, abych byla na určitou vzdálenost co nejvíce v bezpečí a nikdo mě nemohl napadnout. Moje představivost pomyslného prostoru vůbec není prázdné místo, každé na dohled, byť se zdá daleko, má svoji energii a něco co jej pohání. Není to vidět, ale to je jen klam na první pohled. Když budu koně vodit ze země na vodítku a dám mu vzdálenost od sebe k jeho hlavě (připnutému vodítku) je to konkrétně vzdálenost od mé ruky co drží vodítko až k začátku vodítka a její karabiny a dám koni prostor mezi tím na sotva 10cm ani ne (říká se tomu držet na krátko, za hubu, v těsné blízkosti atd.) tak nikdy nedokážu dodat ani základní svobodu pohybu koně v určitém úseku a vlastně ani sobě nemůžu poskytnout přirozený netlačivý pohyb, budu muset dávat ruku nahoru, držet koně, soustředit se na každý detail pohybu a tím víc si problémů přivodím. Kůň se bude snažit udržet daný krok tím, že mi bude buď šlapat po zadních nohách, protože nebude mít prostor jít za mnou i když by chtěl a tak bude svou váhou nohami a prostě celkově vstupovat do mého osobního prostoru a mě ani tobě nebude příjemné, že se tak kůň chová. Zažila jsem to naprosto u každého koně. Pokud dám výrazně najevo, že budu koněm ovládat a hlídat si každý jeho krůček, tak tím spíš si přivodím náhlé nepokoje, které vedou k negativnímu myšlení a vůbec k totálnímu a špatnému řešení, tím většinou je výměna výbavy. Místo toho aby se člověk zajímal a začal chápat koňské uvažování, zaměřuje se jen na své pohodlí a představuje si místo pomyslného prostoru, jen egoistické praktiky, které vedou k ovládnutí koně a jeho zneužití v odvětvích, které nejen, že je zbytečné, ale také terorizující. A jak má člověk začínající pochopit to dobré a to špatné? Jak se má učit správně? Z čeho si má brát příklad? Netuším. Já měla jediné štěstí, už od počátku jsem se zabývala tím, čím se zabývám do dnes. Volba svobodného koně. Jak mají přijít na stejnou myšlenku ostatní a je ta myšlenka vůbec správná? Nevím. Říct "Dělej to tak" Je prostě až příliš lehké. Věřím, že to co dělám je správné a byť to dopadne jakkoliv a byť mám ukončení dané lekce i klidně tím negativním, vždy svého koně pohladím a dám mu něco na zub. Člověk co trestá a schovává se za rouškou, není a nikdy nebude tou pravou motivací. Zatímco člověk, který udělá jen tak málo a dá svému koni o něco více prostoru k vyjádření, svého koně mnohem lépe pozná. Svoboda je důležitá, ve kterémkoliv provedení.